Webmaster


Klášter dominikánů u kostela Panny Marie Růžencové
Jiráskovo náměstí 30/814
326 00 Plzeň

P. RNDr. Jan Rajlich, OP:
e-mail: jan@op.cz




Počet přístupů:





ÚRYVKY Z KNIHY MEINOLFA LOHRUMA, OP: DOMINIK

vydalo Nakladatelství Krystal OP, 1999.


Dominik a obrácené ženy
V boji proti kacířům bylo nutné podchytit náboženské hnutí žen a nabídnout jim to, co mohly dosud nalézt pouze u katarů. Mnoho "dokonalých" žen teprve z kázání sv. Dominika, který měl zvláštní dar pro pastoraci žen, poznalo, že se připojily k bludnému učení. Zasaženy náboženským hnutím chudoby, následovaly katarské potulné kazatele, protože je považovaly za "dobré křesťany", případně za "dobré lidi, poněvadž u nich mohly prožívat život "podobný andělům". Dominik měl jemný cit pro hlubokou touhu žen po dokonalosti. Chtěl obráceným ženám umožnit uvnitř církve podobně přísný život, jakým žily u katarů. Biskup Diego viděl tuto nezbytnost a koncem r. 1206 nebo začátku 1207 (tedy necelý rok před svou smrtí) založil v Prouilhe ženský klášter, "aby do něho mohl přijímat jisté urozené paní, které jejich rodiče, protože byli chudí, svěřili na výchovu a zaopatření heretikům" (Jordán). (...)
(Založení kláštera v Prouilhe, str. 23)

Vidění v Římě
V téže době Dominik v Římě slyšel zprávy od poselstev z různých částí světa. Honorius III. zamýšlel vyslat misionáře za hranice křesťanstva. Dominik poznal, že nesmí svoji apoštolskou péči o spásu lidí omezovat na několik diecézí. Jeho prozíravost zaměřovala zraky na celou církev a jeho soucit s lidmi, kteří ještě sedí "v temnotě stínu smrti" , v něm znovu probudily touhu hlásat evangelium pohanům. Dominik byl otevřen pro to, co na něm a na jeho bratřích žádal Bůh. Jeho bratři i přátelé byli přesvědčeni, že dostal v modlitbě zvláštní osvícení od Boha, že se mu dokonce dostalo vidění budoucnosti. Konstantin z Orvieta, který napsal kolem r. 1246 legendu o sv. Dominikovi, vypráví o tomto vidění, k němuž prý tehdy došlo v Římě: "Když byl Boží muž Dominik v Římě a modlil se v Boží přítomnosti v bazilice sv. Petra za uchování a rozvoj řádu, jejž Boží pravice skrze něho rozšiřovala, vzešla nad ním moc Páně. Spatřil ve vidění, jak k němu přicházejí vznešená apoštolská knížata Petr a Pavel. Petr mu předal hůl a Pavel knihu. Řekli mu: >>Jdi a kaž, neboť jsi k této službě vyhlédnut Bohem.<< A jeden okamžik se mu zdálo, jako by viděl své syny rozptýleny po celém světě, jak kráčejí vždy dva a dva a hlásají národům Boží slovo." Tato legenda chce naznačit, že Dominik poznal v modlitbě a meditaci univerzální poslání svého řádu.
(Pověření kázat po celém světě, str. 40-41)

Rozeslání bratří
Dominik pojal rozhodnutí sám, aniž se ptal bratří na radu, a proti jejich vůli. To jinak nikdy nedělal. Ale bylo to prorocké rozhodnutí, které bylo výsledkem jeho naslouchání Božímu hlasu. Když po dlouhé modlitbě dosáhl pevného rozhodnutí, nedal se už od něho odvrátit. Všichni mu odporovali a snažili se ho přemluvit: Šimon z Montfortu, arcibiskup Arnard, biskup Fulko i jiní preláti. Ale Dominik se nedal zviklat. "Jmenovaným prelátům, hraběti a bratřím odpověděl: "Neodporujte mi, vím, co dělám." (Jan z Navarry). Tato pro všechny nepochopitelná smělost je pro Dominika charakteristická a pramení z jeho bezmezné důvěry v Boha. Ve vší pokoře se díval na řád jako na dílo Boží. Rozeslání bratří se jeví ještě odvážnější, když uvážíme, že šlo většinou o prosté, bezvýznamné, mladé a ještě málo vzdělané muže. Mnozí měli strach. Ale Dominik jim řekl: " Jděte bez starosti, neboť Pán vám udělí dar hlásání Božího slova. Bude s vámi a nic vám nebude chybět." (Jan z Navarry). Bratra Petra Seilu povzbuzoval slovy: "Jdi s důvěrou, každý den tě budu brát s sebou před Boha a přineseš mnoho ovoce."
(Pověření kázat po celém světě, str. 41)

Povolání bratra Štěpána
Pokud si myslel, že je někdo povolán do řádu, pak ho bez okolků zavolal - jak vypovídal při procesu svatořečení bratr Štěpán: "Když jsem studoval v Bologni, přišel tam mistr Dominik. Kázal studentům a já se u něho vyzpovídal ze svých hříchů. Zdálo se mi, že mě má rád. Když jsem se jednou večer chystal pojíst se svým kamarádem v konviktu, poslal ke mně dva bratry a vzkázal mi: >>Bratr Dominik vás prosí, abyste k němu ihned přišel.<< - >>Přijdu po večeři,<< řekl jsem jim. Odpověděli: >>Ne, přijďte hned.<< Všeho jsem nechal, vstal jsem a šel k němu. Nalezl jsem ho spolu s mnoha bratřími v klášteře St. Nikolaus. Řekl bratřím: >>Ukažte mu, jak se dělá venie.<< Udělal jsem venii a poté jsem složil do jeho rukou své sliby. Než jsem odešel, oblékl mi šat kazatelů a řekl: >>Chci ti dát zbraně, s nimiž budeš mít za úkol po celý svůj život bojovat s ďáblem.<< (...)
(Rozšíření kazatelského řádu, str. 47)

Dominikův styl života
(...) velmi těžce onemocněl. Nebylo to poprvé. Trpěl chronickým zápalem střev a horečnatými záchvaty. Tentokrát ho však nemoc zachvátila zvlášť silně. Nedokázal už odolávat nemoci jako dřív, protože jeho síly byly téměř vyčerpány. Po léta byl nepřetržitě zaneprázdněn službou lidem. Velkým náporem na jeho zdraví bylo zejména potulné kazatelství a dlouhé cesty, při nichž urazil denně 40-50 km pěšky. Nejedl pravidelně, neboť se živil žebrotou. Přenocoval v útulcích přeplněných poutníky a pocestnými, kde byl trápen hmyzem. Spal v šatech na slámě, nikdy ne v posteli. Ani v konventech nechtěl mít vlastní místnost. Často trávil polovinu noci nebo i celou noc modlitbou v kostele. Časně zrána už začínal pracovat: kázal, zpovídal, konal návštěvy, vedl rozmluvy. Často mohl svým bratřím a sestrám věnovat teprve večer; nikdy však si neodpustil, aby k nim ještě nepromluvil. (...)
(U papežské kurie, str. 51)

Úryvky jsou zveřejněny s vědomím majitele autorských práv.